Etické sportování

Nákupní košík

0 ks za 0 Kč

VeganSport.cz > Články > Terka Mlčáková a Honza Saska: Pěšky z Budějovic do Benátek na veganské stravě

Terka Mlčáková a Honza Saska: Pěšky z Budějovic do Benátek na veganské stravě

Datum publikování: 12.6.2019
Terka s Honzou se sami, bez podpůrného týmu, vydali na pěší cestu z Českých Budějovic do Italských Benátek. Celých 650 km ušli za 19 dní, cestou museli přelézt troje hory a neminuly je ani nekonečně dlouhé úseky po hlavních silnicích. Terce je 29 let, je zdravotní sestra a veganka je 6 let. V současné době se věnuje snaze o skloubení myšlenky bezobalové, netoxické a zároveň i veganské domácnosti. Honzovi je 34 let, pracuje jako inspicient v Jihočeském divadle a je také hudební skladatel. Není vyhraněný na žádný sport, baví ho běh, turistika, plavání i kolektivní sporty. Vegan je 7 let.
Terka Mlčáková a Honza Saska: Pěšky z Budějovic do Benátek na veganské stravě


Na úžasné video z jejich cesty se můžete podívat zde

Z Budějovic do Benátek... Proč tak dlouhá cesta a proč zrovna Benátky?

Honza: Tím hlavním důvodem určitě bylo ukázat, že pokud se dá na veganské stravě fungovat v těchto náročných podmínkách, mohli by se tím lidé inspirovat a nebát se vyzkoušet tento způsob stravování i v běžném životě.
Terka: Nebyl to ale jediný důvod. Také jsme chtěli ukázat, že nezáleží na pohlaví, pokud se jedná o veganskou stravu a sportovní výkon. Také jsme chtěli inspirovat další páry k uskutečnění podobné společné cesty. A proč zrovna Benátky? Vzali jsme mapu a vybírali cíl s ohledem na naši dovolenou. Původně jsme chtěli Paříž, ale tolik času jsme neměli.

benátky1

Jak probíhala fyzická příprava?

T: Pro cestu jsme se rozhodli 3 měsíce předem, takže na přípravu moc času nebylo. Snažili jsme se hlavně posilovat nohy a pravidelně chodit na delší výlety.

A co ta další příprava? Mapy, ubytování, balení....

H: Snažil jsem se naplánovat trasu tak, aby byla hezká a zároveň schůdná. Největší oříšek byl zařídit noclehy přes couchsurfing. Sháněl jsem přespání ideálně na každý den cesty, obepisoval nesčetně lidí. Ne vždycky nám noclehy vyšly tak, jak byly naplánované, ale nikdo z hostitelů s tím neměl problém. Nakonec jich ale vyšlo jen pár, takže jsme spali většinou po hotelích. Ty jsme zamlouvali cca den dopředu.

benátky2

Trasa vypadala nádherně, hlavně Rakousko... Jak se Vám ale do plánu dostaly ty nekonečné štreky po hlavních silnicích?

T: Tyhle cesty byly ubíjející, ale brali jsme to tak, že je musíme projít. Někdy jsme sice i našli trasu s minimem provozu, ale často pro nás znamenala velkou dávku kilometrů navíc.

Ve filmu několikrát zaznělo: „dnes měl být odpočinkový den, ale nějak to nakonec nevyšlo a zase jsme došli za tmy." Jednou jste dokonce museli ukončit trasu dříve a úseky si pak rozvrhnout trochu jinak, než bylo v plánu.. Jak jste takové náročné chvíle a změny plánu zvládali?

T + H: Je pravda, že jsme těch odpočinkových dní měli naplánováno více, ale nějak nám to nevycházelo. Třeba při zdolávání prvních hor jsme se lehce ztratili. Ten den jsme měli naplánováno jen 22 km. Když jsme ovšem v pět hodin odpoledne vystoupali na vrchol, zjistili jsme, že teprve odsud je to 26 km. Pro nás to byl rozhodně psychicky nejtěžší okamžik celé cesty. Ten den jsme nakonec zůstali v horách, kde jsme po setmění našli hotel.

benátky3

Mapy a navigace vám připravily více zajímavých chvilek...

H: Hned při přechodu dalších hor nám jen jedna navigace ukazovala, že skrz ně vede cesta. Pokud bychom chtěli hory obcházet, znamenalo by to 70 km navíc. Po první zkušenosti z hor jsme měli už trochu obavy. Proto jsem se ptal místních a také volal do infocentra. Odsud nám pak přišel e-mail s mapkou. Nakonec byla cesta schůdná a perfektně značená. Vlastně to byl nejhezčí úsek, kterým jsme za cestu procházeli.

Ve filmu jsem nezahlédla žádné papírové mapy, jen různé aplikace na telefonu. Nebáli jste se, spoléhat pouze na telefony?

H: Kdyby se něco stalo s jedním telefonem, měli jsme druhý. A kdyby se i s tím něco stalo, zastavili bychom se třeba v nejbližším infocentru a mapy si nechali vytisknout.

benátky 4

Vzpomenete si, co pro vás bylo nejtěžší?

T: Pro mě byla fyzicky nejtěžší třetí noc, kdy jsem si sáhla na dno. Poslední kilometr se zdál být nekonečný. Ono celkově byly kritické ty první tři dny, kdy jsme asi přepálili začátek. Energie se ale po třetím dni vrátila a neopustila mě až do Benátek.
H: Pro mě byla nejtěžší krosna.

Zažívali jste ale i krásné okamžiky. Který byl pro Vás ten nejlepší?

H: Pro mě byl nejhezčí zážitek právě chvíli po tom, co jsme v druhých horách zjistili, že průchod je možný. Po asi kilometru od nejvyššího bodu cesty se před námi objevilo horské jezero. Byl to úchvatný zážitek. Bohužel jsme se tam nemohli zdržet moc dlouho, protože se opět pomalu blížila noc.
T: Pro mě byl jeden z nejhezčích zážitků okamžik, kdy jsme vylezli na vrchol třetích hor. Bylo to na hranicích s Itálií. Rakousko se s námi loučilo duhou a Itálie nás vítala západem slunce. Honza pronesl do kamery, že po 11 dnech jsme prošli Rakousko. Byl to pro mě silný moment.

benátky 5

Dohromady jste nesli na zádech 30 kg. Kdybyste měli někomu poradit, co by mu rozhodně nemělo chybět, co by to bylo?

H: Rozhodně kvalitní lehké  boty (ideálně dvoje) a hole. Určitě nezapomenout pokrývku hlavy. Fajn jsou sluchátka s muzikou a pak samozřejmě běžné věci jako švýcarák, lehké potraviny s vysokou výživovou hodnotou. Také peníze, protože za koledu vás nikde neubytují.

Zajímá mě to jídlo. Co jste nesli a co jste si kupovali po cestě?

T: Při zdolávání hor jsme nesli zásoby i na několik dní, ale jinak jsme téměř každý den nakupovali. S sebou jsme měli oříšky, semínka, sušené ovoce, chlorellu, ječmen nebo třeba i protein. Nakupovali jsme hlavně čerstvou zeleninu, ovoce a luštěniny v konzervách.

benátky 6

Jak si s vaším veganstvím poradili lidé, co vás ubytovávali přes couchsurfing?

H: Řešil jsem to s nimi už dopředu, ještě z domova. Říkal jsem, že pro nás stravu připravovat nemusí. Ale pokud by na tom trvali, upozornil jsem je, že jsme vegani. Nikdo s tím problém neměl, spíš je celá naše výprava o to víc zajímala. Nakonec nám všichni něco uvařili a vždy jsme se najedli opravdu dobře. Jedna rodina v Rakousku nám připravila dokonce rostlinné jogurty a mléko, pohankovou kaši, plno ovoce, čerstvé pečivo a na cestu nám ještě přibalili spoustu zeleniny. Hlady jsme tedy určitě netrpěli.

benátky 7

Je něco, co se pro vás osobně nebo ve vašem vztahu cestou změnilo?

H: Určite to náš vztah ještě více upevnilo. Je krásné, když máte s partnerem takový netradiční zážitek. Rozhodně máte na co vzpomínat.

Které vlastnosti toho druhého jste na cestě dokázali ocenit nejvíc?

H. Já jsem na Terezce nejvíce ocenil její jednoznačné odhodlání jít dál za všech těžkých podmínek, které na cestě zažívala. I v těch nejtěžších situacích si zachovávala svůj optimismus, nadhled a svůj humor. Také jsem obdivoval, že dokázala ujít spousty kilometrů i v nočních hodinách a to několik dní po sobě. Nebo že jsem při průchodu nejtěžších horských pasáží neslyšel jediné slovo stížnosti, naopak neustále obdivovala krásnou okolní přírodu. Také když jí například něco bolelo a já chtěl vzít nějaké věci z její krosny a přendat si je k sobě, nemyslela vůbec na sebe, ale jen na to, že já to budu mít o to těžší – po 300 km chůze, kdy cíl je v nedohlednu – obdivuhodné.
T: Já jsem na Honzovi obdivovala to, že měl všechno perfektně zorganizované a naplánované. Ke všemu přistupoval zodpovědně a nástrahy na cestě se snažil předvídat. Celý náš výlet jsme si rozuměli a doplňovali se. Nejvíc jsem si ale vážila toho, že mě dokázal podržet i ve chvíli, kdy jsem byla už úplně vyřízená. Utvrdila jsem se, že mám vedle sebe chlapa do života.

benátky 9

Poznali jste se jako vegani nebo masožravci?

T: Když jsme se poznali, stravovali jsme se oba konvenčně. Rok potom se Honza stal veganem.

Co jsi mu na to, Terko, tenkrát řekla?

Tak já maso nikdy moc nejedla, ale pamatuju si, že když mi to oznámil, moje první reakce byla, kde bude brát vápník. O veganskou stravu jsem se později začala také zajímat a postupně se mi odkrývalo mnoho stránek ohledně tohoto životního stylu – hlavně etická a ekologická stránka věci.

benátky 10

Cesta do Benátek byl jeden ze způsobů jak propagovat veganskou stravu. Propagujete ji ještě jinak?

T: V Budějovicích se účastníme Cube of truth, občas chodíme na veganké pikniky. V červnu se v Českých Budějovicích koná festival, který je zaměřen nejen na veganství, ale i na problematiku ekologie. Tam se budu kromě jiného účastnit workshopu, kde ukážu lidem, jak si snadno ušít sáčky na ovoce a zeleninu. Honza je také hudební skladatel a pokusil se sdělit informace ohledně veganství například v jednom ze svých hudebních klipů s názvem „Open your eyes". Tento klip je, stejně jako náš dokument, k vidění na jeho youtubovém kanálu.

benátky 12

Řešíte nějak skladbu stravy? Máte nějaká pravidla, která vám pomáhají k tomu, aby strava byla vyvážená?

 T:Samozřejmě se snažíme stále zdokonalovat a získávat informace o stravování. Ale už to máme, za tu dobu, co jsme vegani, dost zautomatizované. Jíme převážně zeleninu, ovoce, luštěniny, obiloviny, oříšky a semínka. Snažíme se jíst co nejméně zpracované potraviny.

Co je pro vás na veganství nejtěžší?

T: Neustálé obhajování našeho přesvědčení. Ještě pořád se setkáváme s otázkami, které nám ostatní kladou tak, aby nás na něčem nachytali. I přesto odpovídáme, i když je to někdy opravdu únavné.

benátky 13

Prozradíte ještě, na jakou cestu se vydáte příště?

Máme v plánu jednu cestu, která má svou českou historii. Zatím nechceme nic prozrazovat, protože nevíme, zda nám tento projekt vyjde. Věříme, že ano. Pokud se vše povede, určitě bude dokument k vidění na YouTube.

Moc děkuji za inspirativní rozhovor a budu se těšit na vaše video z další cesty :) 

 

Komentáře