Etické sportování

Nákupní košík

0 ks za 0 Kč

VeganSport.cz > Články > Pavel Marek, mistr ČR v běhu na 24 hod.: Na start jsem šel s tím, že by to mohlo vyjít

Pavel Marek, mistr ČR v běhu na 24 hod.: Na start jsem šel s tím, že by to mohlo vyjít

Datum publikování: 17.8.2019
Pavel Marek (51 let) je novopečeným mistrem ČR v běhu na 24 hodin, v Kladně uběhl před dvěma týdny během jediného dne 235,7 km a zapsal se svým výkonem na krásné 15. místo v historických tabulkách. Bydlí v Jenštejně, má tři odrostlé děti (25,19 a 15 let) a naběhá toho tolik, že na jiné koníčky už nezbývá čas. Pracuje jako programátor v bance. Běhá od svých cca 40ti let a veganem je 6 let. Ač ho k veganství vedla spousta důvodů, zůstává jím převážně z etických důvodů.
Pavel Marek, mistr ČR v běhu na 24 hod.: Na start jsem šel s tím, že by to mohlo vyjít


Jaký to je pocit, být mistrem ČR v atletice, běhu na 24 hod.?

Splněný sen, rozhodně výsledek, kterého si maximálně cením a který jen tak nic nepřekoná. Nechci lhát, šel jsem tam s tím, že by to mohlo vyjít. Dal jsem tomu maximum, nic jsem nezanedbal. Byla tam fyzická i mentální příprava.

Znamená mentální příprava to, že trénuješ už s tím, že se staneš mistrem?

Znamená to, že několik týdnů před závodem už člověk při tréninku myslí na to, jak ten závod bude vypadat, nastavuje si hlavu do toho okamžiku. Trénovat s tím, že to vyjde na první místo, to nejde. Nikdy nevíš, kdo tam bude. Kdybych pak při startu myslel na to, kdo všechno běží a jak je dobrý, semlelo by mě to ještě dřív, než bych odstartoval. Na startu mám v hlavě jen to, že jsem připraven ze sebe vydat to nejlepší. Při tomhle typu závodu už nejde jen o to běžet, musíš vědět, jak to rozběhnout, jaké zvolit tempo, jak se občerstvovat...

pavel1

Ale bez fyzické přípravy by to asi nefungovalo... Dal jsi do toho více než předchozí roky?

Asi před rokem jsem dělal pokusy s trenérem. Byl jsem zvyklý na velké objemy a byla velká chyba, že jsme všechno překopali. Místo dlouhých běhů se zařadily rychlostní tréninky. Trenér mi ty tréninky pojmenoval jako ostře, svižně, podle pocitů. To mi nesedlo, potřebuju čísla a něco měřitelného – tepová frekvence nebo tempo. Jsem programátor a programátoři prostě neví, co je pocit. Hlavní chyba ale byla v tom, že jsem nestavěl na tom, co mám osvědčené. Na kratší rychlé věci jsem nebyl připravený a nikdy jsem je ani běhat nechtěl.

Takže ses vrátil k osvědčenému?

Poslední 2 měsíce mám naběháno asi 700-800 km měsíčně. To mi připomněla žena, že když jsem v roce 2016 běžel MUM (7 maratonů za sebou), zaběhl jsem pak velmi dobře 24hodinovku v Kladně. Místo trenéra jsem si zaplatil prémiový přístup do Training peaks, to mi vyhovuje v tom, že si naplánuju závody a ono mi to naplánuje tréninkovou zátěž a já si ty kilometry pak rozvrhnu do týdne, jak potřebuji. Obrovsky mi pomáhá kamarád Radek Brunner, nejlepší český ultramaratonec. Má výborný přehled o všech českých i zahraničních běžcích. Dokáže odhadnout, jak který závod dopadne, zná tréninky těch lidí a ví, že každý člověk je unikát a každému funguje něco jiného. Já potřebuju obrovskou nálož kilometrů před závodem, aby se mi to srovnalo v hlavě a byl jsem připravený na závod. Jsou ale lidi, kteří kdyby udělali to samé, tak na závod už nebudou mít sílu. Radek říká, že je potřeba stavět na tom, co funguje a jenom přidat něco navíc, co tě posune dál. Jako třeba na konci dlouhého tréninku posledních 5 km zrychlit. Radil mi i s jídlem, podpořil mě během závodu, psal mi hodinu po hodině, co jsem jedl a co jak mi sedlo. Jsou to důležité záznamy, které by člověk měl využít třeba pro další závody.

Poradil ti i jaké zvolit na MČR tempo?

Sám jsem si plánoval tempo 5.37, Radek ale říkal, že pokud jsem schopen běžet maratony v rámci MUM za 5 min. na km, můžu klidně rozběhnout na 5min. Přišlo mi to rychlé, tak jsem si dal 5.10 a vyšlo to. Při tréninku je 5 min. na km mé oblíbené tempo, v tom mi je dobře.

pavel2

Občerstvení je při ultra asi další dílek do skládačky úspěchu..

Určitě. Když se běhá jen tak, jídlo řešit nemusíš, u tak dlouhého závodu už se to ale musí řešit hodně. Možná až teprve teď přícházím na to, co mi funguje. Chce to začít už 5 dní předem pitným režimem. Snažím se vypít alespoň 5-6 litrů denně. Je to těžké, musím na to mít aplikaci, která mi připomíná, že se musím napít. Tělo se takto musí pořádně zavodnit. Při závodě je pak potřeba asi každých 45 min. do sebe něco málo nacpat. Za hodinu by měl člověk přijmout alespoň 30 g sacharidů. Mně vyhovuje agávový sirup, tomu se žaludek nevzpírá. Pak různé sacharidové přípravky na dlouhé běhy, připravuju si sushi s dýní nebo brambory a výborná je  miso polévka ze zeleninového vývaru. Ten se dá koupit i hotový ve skleničkách. Pak mám rád MANU. Důležité je mít někoho, kdo mi to jídlo připraví, a kdo hlídá, abych fakt jedl. Kdybych čekal, až na to budu mít chuť, tak by to prostě nevyšlo.

V rozhovoru před třemi lety po tvém prvním Spartathlonu jsi říkal, že aby sis další roky zlepšil čas, vynecháš masáže a zvracení. Daří se?

Daří se vynechávat masáže.

Zvracení ne?

Dřív jsem si myslel, že kdo zvrací, nemůže vyhrát, ale není to pravda, i vítězové zvrací. Radka Churaňová v Kladně dokonce dvakrát. Zvracení je prostě součást. Když dáš do žaludku dvě složky, které se nesnesou, je lepší to vyhodit ven a dát tam něco jiného.

Kolikrát ročně se dá 24hodinovka zaběhnout?

Je otázka, jak si to zaběhnout. Kdysi jsem běhal těch závodů třeba 6-7, ale vím, že to nemá smysl, že to tak nefunguje, ideální je teď 2 – 3 závody za rok. Můžou tam být třeba další závody, ale je potřeba to nějak pojmenovat a říct si: tohle je důležitý závod a tenhle je doplňkový, který slouží k nějakému testu před tím důležitým.

pavel 3

Na jaké závody se rád vracíš?

Určitě na Spartathlon. Letos mi nevyšla kvalifikace. Nakonec je to ale dobře, protože budu mít čas a prostor se pořádně připravit na mistrovství světa ve Francii. Na to se teď budu soustředit nejvíc, reprezentace je velká zodpovědnost. Pravidelně se také vracím na Krakonošovu stovku, jeden z mála nesilničních závodů, které běhám.

Jinak radši silnici?

Jo, na silnici se nemusím se tolik koukat pod nohy.

Přicházejí někdy při závodě krize? Jak je zvládáš?

Přicházejí a pomáhá mi být na ně připravený. Vědět, že přijdou a že žádná z nich mě nutně nemusí přinutit, abych přestal. Hlava je v tu chvíli to nejdůležitější a nesmí tě zradit. Nesmí ti začít říkat: hele proč to děláš, máš to zapotřebí? Nechceš si na chvíli sednout, když jsi tak unavený? Většina krizí ale trvá jen krátkou dobu a při dlouhém běhu se často střídají euforické nálady se stavy naprosté vyčerpanosti a beznaděje. Je dobré na to myslet a nepoddávat se takovým myšlenkám.

Jak léčíš běžecká zranění?

Žádné vážné zranění mě nepostihlo, občas jen bolest achilovky, sem tam nějaký výrůstek, ale nikdy to není na víc, jak týden až dva. Jediný zaručený recept je klid.

pavel4

Jak regeneruješ?

Sauna a hlavně spánek. Měl bych spát 8 hodin i víc. Poslední dobou se moc nedaří, 24 hodinovka přinesla velkou ránu do zaběhlého systému. Budím se po šesti hodinách a nemůžu spát dál, přijdu do práce a tam bych zas naopak nejradši spal. Optimum je ale 8-10 hodin.

Na rozhovor tě nominoval Jirka Helleší a zde je doslova jeho otázka pro tebe: Baví tě běhání pořád stejně nebo máš někdy chuť se na to vyprdnout a věnovat se jiným věcem a co tě v takových chvílích motivuje k dalšímu tréninku?

Život není jen ohňostroj barev, přichází i šedé dny, kdy se nic neděje a i ty světlé postupně vyblednou. Myšlenky na to, jestli pokračovat, přicházejí, když se dlouhodobě nedaří. Naposledy, když jsem se ocitl na 75. pozici waiting listu na Spartathlon. Celý měsíc jsem vůbec neběhal. Pomáhá mi najít si náhradní cíl. V tomto případě to bylo Kladno a teď je to mistrovství světa.

Stává se ti, že se ti nechce vyběhnout?

Stává, v tu chvíli si musím uvědomit, co je důležité. A téměř vždy, když vyběhnu, tak ta nechuť po pár kilometrech přejde.

pavel5

A co je důležité?

Teď momentálně reprezentace. Ale jinak ani nevím, proč vlastně běhám. Asi je to určitý způsob meditace. Způsob, jak se naučit být spoustu hodin sám se sebou.

Řešíš nějak i teď po nějakých 6ti letech veganství skladbu stravy?

Snažím se, ale ideální to není, měl bych zapracovat na zelenině a ovoci, většinou to jen koupím, nechám to v lednici a udělám si radši seitan nebo něco podobného a zeleninu pak po třech dnech vyhazuji. Mám ale rád fazole a cizrnu. Jím hlavně odpoledne a k večeru, ráno nemám hlad. Ráno si dávám třeba jen MANU. Není to ideální, ale mě to tak vyhovuje.

Necháváš si dělat krevní testy nebo jiná vyšetření?

Asi před třemi lety jsem byl na krevních testech. Výsledky byly v pořádku, dokonce jsem měl konečně v normě cholesterol. Měl jsem jen nedostatek vitamínu B12, začal jsem ho po testech pravidelně doplňovat.

Jste v rodině všichni vegani?

Ne, jenom já. Mám ale plnou podporu, maso se doma jí, jen když nejsem doma. A já jsem doma skoro pořád.

Máš nějaký oblíbený recept?

Energetické kuličky podle Scotta Jurka ale recept teď nedám dohromady. Jsou tam kešu, datle, kakaové boby a trošku chilli.

A koho nominuješ na další rozhovor?

Lenku Horákovou.

Moc děkuji za rozhovor a budu držet pěsti na MS!

Pozn. S Pavlem Markem už jsem dělala rozhovor před třemi lety po jeho první účasti na Spartathlonu. Tam se dozvíte víc o jeho začátcích s běháním i veganstvím, o účasti na Spartathlonu a dalších věcech. V případě zájmu stahujte zde

 

Komentáře