Etické sportování

Nákupní košík

0 ks za 0 Kč

VeganSport.cz > Články > Nejkratší závod v životě: 8,4 km, Innogy winter run Praha + plán závodů 2018

Nejkratší závod v životě: 8,4 km, Innogy winter run Praha + plán závodů 2018

Datum publikování: 28.2.2018 | Kategorie: Trénink
První letošní závod je za mnou. Už týden před závodem mě najednou začaly přepadat myšlenky na to, že vlastně vůbec nevím, jak se takový krátký závod běhá. U dlouhých tratí to je jasné, od začátku běžím pomalu a v průběhu závodu přizpůsobuju rychlost momentálnímu stavu. Jak ale rozvrhnout tempo v závodě, kde se dá pořád běžet v tempu? Abych neběžela zbytečně pomalu nebo naopak abych nevyběhla moc rychle a v půlce mi nedošlo?
Nejkratší závod v životě: 8,4 km, Innogy winter run Praha + plán závodů 2018

Zvolila jsem trochu zvláštní taktiku, v poslední době je vždycky takovým mým cílem končit v první polovině startovního pole a tak jsem si vzala časy z minulých let žen, co skončily v polovině, vypočítala průměrné tempo (5.35 na km) a rozhodla se první okruh běžet tímto tempem a   na druhém buď udržet nebo zrychlit.

winter

Teplota asi -5, chvíli řeším, co na sebe, nakonec volím zateplené legíny, tričko scutuum wear, mikinu, čepici a nákrčník. Rukavice nechávám v zázemí (OK, přiznávám se, zapomněla jsem je doma..Kdybych měla jednou všechno, tak bych to nebyla já..). Po startu trvá asi půl minuty než se vůbec dostanu s davem na startovní čáru, kde můžu vyběhnout. Snad asi poprvé v životě se deru dopředu a jen obíhám lidi přede mnou. Asi jsem se postavila moc dozadu.. Za chvíli najednou zjišťuju, že jsem skoro jenom mezi chlapama. Kouknu na hodinky, jak rychle běžím a zjišťuju, že jsem je zapomněla zapnout. Takže 300 m od startu teprve zapínám a skáče tam asi 4.40 min. na km. Tak už tomu rozumím. Přepálila jsem. Taktiku háži za hlavu, zvolňuju na 5 min. na km, na víc pomalu se mi už nechce, protože se mi takhle běží dobře a cítím, že tempo bych mohla v pohodě udržet až do konce. Na 2. Km se cesta zužuje tak na dva lidi a je zledovatělá, takže to trochu zpomalí, ale aspoň si člověk odpočine. Asi 20 min. po startu probíhám znovu startem a vydávám se na další kolo. Tady měla být občerstvovací stanice, ale vůbec se mi nechce ztrácet vydobytou pozici a tak jí ani nehledám a pokračuju dál. Když dobíhám 6. km, do cíle právě dobíhá první ženská. Na tempo nemyslím, běžím tak, abych se držela Máry s nápisem na tričku šneci v běhu, má ideální rychlost. Poslední kilák už pak běžíme spolu a hecujeme se a do cíle dobíháme společně v čase 42.20, tyhle okamžiky miluju.

Pak už nás se ségrou a kámoškou Kristýnou (běžely 4 km trať, první závod v životě) čeká jen pořádně promrznout při čekání na tramvaj a zasloužený mega obří oběd ve veg jídelně Dhaba Beas.

dhaba

Před závodem mě nenapadlo, že budu psát spešl článek o tak krátkém závodě, když moje seberealizace je úplně někde jinde. Jenže když jsem pak svoje jméno našla ve výsledkové listině na 25. místě ze 190 žen v kategorii 18-39 let, tak jsem si řekla, že tohle stojí za to si zapamatovat 

Nejlepší na tom je, že jsem objevila kouzlo krátkých závodů. Vůbec nedokážu přijít na to, v čem to kouzlo spočívá, ale je tam. Možná je to intenzita, adrenalin, rychlost, možná to, že si u toho člověk nestihne projít krizí. I když krize jsou to, co zase zbožňuju na velkých. Takže je prostě asi zbytečné o tom přemýšlet, je super vědět, že každý ze závodů mi má co nabídnout a každý si užiju po svém.

A co dál?

Duben – Pražský půlmaratón

Květen – Pražský maraton, Libouchecký ultramaraton (102 km/3300 m)

Červenec – Výlet po okolí (160 km/6000 m/3 dny) – Česká Třebová, Velká Deštná, Králický sněžník, Praděd

Září – B7

Komentáře