Etické sportování

Nákupní košík

0 ks za 0 Kč

VeganSport.cz > Články > Martin Koval - ultramaratonec - rozhovor

Martin Koval - ultramaratonec - rozhovor

Datum publikování: 14.10.2013 | Kategorie: Rozhovory
Se Scottem Jurkem má Martin společné tři věci: je vegan, běhá ultramaratony a běhá je dobře. Martinovi je 27 let a pracuje jako Accouting analyst. První ultramaraton si zaběhl před rokem a od té doby tvrdě trénuje. Letos na 85 km dlouhém závodě Beskidy ultra trail vybojoval 1. - 3. místo.
Martin Koval - ultramaratonec - rozhovor

Součet nastoupaných metrů v tomto závodě byl 4500 m. Jeho článek z tohoto závodu si můžete přečíst zde. Nás spíše zajímalo, jak se k takové šílenosti, jako je ultramaraton, dostal a jak to zvládá na rostlinné stravě. Ultramaraton je extrémní běžecká disciplína, při které se běhají tratě delší než 42 km. Ultramaraton je tedy trať dlouhá 50, 100 nebo třeba 200 km.

Jak jsi se dostal k ultramaratonům?

K ultramaratonům jsem se dostal teprve před rokem. Tenkrát jsem si to zkusil s bratrem a dvěma kamarády nanečisto, zaběhli jsme 57 km po cestě SNP (hlavní Slovenská magistrála, která vede celou republikou). Byl jsem nadšený a od té chvíle jsem přesně věděl, jakým směrem se chci v běhání ubírat. Do té doby jsem o ultramaratonech spíš jen četl. Trochu mě ovlivnila i známá kniha Born to run.

martin1

Ale nebylo to asi tak,že by jsi vstal od televize a šel se postavit na start ultramaratonu. Jaké vzdálenosti jsi běhal před tím?

Běhat jsem začal během studia na vysoké škole. Asi od roku 2005 běhám pravidelně, začínal jsem na 3-5 km. Vše ve své režii, na atletiku jsem nikdy nechodil. Někdy v roce 2010 jsem se začal pravidelně účastnit závodů v půlmaratonu, během sezóny jsem závodil klidně i každý víkend. Fázi maratonů jsem přeskočil a po naší tréninkové SNP se dal rovnou na ultramaratony.

Co se dělo potom, co jsi na SNP podlehl kouzlu ultramaratonu? Jak se změnil tvůj přístup k běhání a trénink?

V listopadu 2012 jsem začal trénovat na červnový závod na vzdálenost 50 km polovinou hřebene Nízkých Tater (závod se jmenuje Nonstop běh hřebenem Nízkých Tater). Připravoval jsem se přes víkendy, kdy jsem si vždy naordinoval dva dlouhé běhy po sobě – v sobotu 30 km, v neděli 20 km. Po tomto závodě jsem přešel do druhé tréninkové fáze, kdy jsem kilometráž prodloužil o 10 km každý den. Přes týden běhám kratší tratě, asi 10-15 km. V září jsem měl běžet 100 km v polském městě Krynica, proto ty vzdálenosti. Závodu jsem se nakonec neúčastnil kvůli pracovnímu vytížení. Vynahradil jsem si to ale padesátkou v Bratislavě o týden později.

Pro mě jsou takové tréninkové vzdálenosti naprosto nepředstavitelné. Jak jsi to ze začátku zvládal?

Je pravda, že to někdy bylo trochu brutální. Dneska už jsem se vzdálenostem přizpůsobil, tak to tak nevnímám. Zezačátku jsem se ale potřeboval naučit pár věcí.  Potřeboval jsem přizpůsobit tělo (hlavně klouby), potřeboval jsem trénovat vytrvalost. Druhý den jsem potřeboval trénovat unavený, abych zapracoval na psychice a abych se naučil i přes únavu jít dál. Na ultramaratonu přijde vždy hranice, kdy už má člověk dost a za normálních okolností by se na vše vykašlal. Tady ale musí naskočit hlava, aby tělo přemístila o desítky kilometrů dál.

Co je při ultramaratonu nejdůležitější?

Hlava. Ultramarton od tebe vyžaduje mít strategii. Není to přepálení tempa, je to o zodpovědnosti a úctě vůči sobě samému, trati a konkurenci. Za každou chybu se platí. Hlava musí mít vždy jasno. Je to přesně o tom, že jak někdo skončí, je to jen proto, že to hlava dovolí. Pokud má někdo krizi, je to kvůli tomu, že odbočil z racionality, přecenil své síly a běžel rychleji než je fyzicky schopný zvládnout.

A co ty a krize?

Víš, že při ultramaratonu jsem ještě žádnou krizi neměl? A to jsem byl v různých situacích. Stalo se mi, že jsem zůstal v noci bez světla, pod nohy jsem si svítil mobilem, běhal jsem už i po pás ve sněhu, i v dešti a zimě. Když někdo běží ultramaraton, musí mít silnou psychiku. To se právě naučí jen tréninkem v těžkých podmínkách.  Pamatuju si jen na krizi před dvěma lety při Rožnovském půlmaratonu. Poslední kiláky jsem šel dost na doraz a poslední kilák jsem musel zpomalit, točila se mi hlava.

martin6

Spousta ultramaratonců popisuje změněné stavy vědomí a halucinace. Máš s tím zkušenost?

Nikdy jsem se s tím nesetkal. Aby měl závodník halucinace, už to musí být hodně nadoraz. Já měl maximálně bolesti hlavy. Doufám, že mě halucinace nikdy nepotkají.

Co pro tebe znamenají závody?

Závod je pro mě svátek, něco jako oslava toho, že máš možnost běžet s ostatními a změřit s nimi síly. Nemám rád běžce, kteří chodí na závody vyhrávat a už vůbec nemám rád, když to už dopředu avizují. Asi 10 let jsem cvičil karate. Před každým zápasem se karatisté ukloní, protože je to projev úcty vůči soupeři. Podobně to vnímám i u běhání.

Který závod vnímáš jako zatím nenáročnější?

Myslím že asi ten poslední, Beskidy ultra trail, 85 km v horském terénu. Náročně to bylo hlavně v tom, že jsem se ztratil a dost dlouho bloudil. Bylo 0 stupňů a já vůbec nevěděl, kde jsem a kam mám jít. To bylo dost šílený.

Máš nějaký svůj běžecký sen?

Moc o tom nepřemýšlím. Chci se jen účastnit závodů, o kterých se píše. Líbilo by se mi, kdybych mohl být dobrým příkladem a inspirací pro ostatní běžce. Na takovém uznání mi asi záleží nejvíc.

Jak dlouho se stravuješ vegansky a co tě k tomu přivedlo?

Maso jsem nikdy moc nejedl, ale sýry jsem měl moc rád. Kompletně jsem živočišné produkty i maso vyřadil z jídelníčku asi před rokem a půl. Důvodů bylo víc. Hodně velký důvod byl sport (Scott Jurek, Rich Roll nebo Brendan Bazier mě utvrdili v tom, že i na rostlinné stravě se toho dá hodně dokázat). Pak asi to, že je to pro mě přirozené, i jako malý jsem si dal raději rajčatový salát než kolečka klobásy a dalším důvodem byla jóga. Trochu se jí věnuju a jogíni maso moc neuznávají.

Jaký vliv podle tebe změna stravy měla na tvůj sportovní výkon?

Jednoznačně pozitivní. Cítím se vitálnější a je to hodně znát i na výkonech. Rostlinná strava nám sportovcům nejenže dodává víc energie, ale hlavně nám ji neubírá při trávení, rychleji nás regeneruje atd.

Kde jsi čerpal informace o tom, jak se správně vegansky stravovat? Řídíš se nějakými pravidly?

Stravu jsem nikdy nestudoval, dělal jsem experimenty na sobě a podle toho zjistil, co mi vyhovuje. Třeba když mě bolelo koleno a já hledal způsob, jak mu dát potřebnou výživu bez kolagenů ze živočišných složek, kamarád mi doporučil lněné semínko. Pomohlo to a od té doby ho používám. Žádná pravidla nemám. Snažím se tělu dodávat dostatek bílkovin z luštěnin, omega 3 mastné kyseliny z olejů, železo a jiné prvky z ostatních přírodních zdrojů.

Jak vypadá tvůj jídelníček týden před závodem, v průběhu závodu a den po?

Dbám o svalový glykogen, protože to je to, z čeho svaly pracují. Před závodem mívám k snídani ovesné vločky, k obědu rýži nebo brambory nebo jiné sacharidy. Při závodě jde hlavně o udržení stabilní hladiny krevního cukru, takže využívám sportovní výživu, zásadně postavenou na organické bázi. Proto jsem před časem založil projekt vitalcity.cz , jehož prostřednictvím se snažím sportovcům nabídnout opravdu zdravou výživu, ne ty chemické blbosti. Takže využívám své energetické gely, ale experimentuji třeba i s datlemi. Zkoušel jsem i hrušky nebo zelený ječmen. Po závodě musí zregenerovat poškozené tkáně. Tomu pomáhají proteiny z fazolí, sóji nebo hrášku, ty využívám často. Pak mi pomáhají také citrusové plody. Šťávy z citronů a pomerančů jsou celkem účinné při neutralizaci laktátu.

martin 4

Směřuješ ve výživě někam dál nebo jsi takhle spokojený?

Chtěl bych na sobě vyzkoušet syrovou stravu. Velmi mě inspiruje můj kamarád, který je na této stravě několik měsíců a též běhá stovky. Trochu mě na tom láká i to, že si nebudu muset vařit. Na druhou stranu si ale neumím představit být čistě na syrové stravě. Ale co je dnes, nemusí být zítra.

A poslední otázka. Říkal jsi, že tě inspirovala knížka Born to run. Takže špička nebo pata ?

Někde  za špičku, takže určitě na přední část chodidla.  100 km ještě po špičkách neuběhnu, ale chtěl bych se určitě postupně přizpůsobit.

Děkujeme ti za rozhovor a přejeme ať se daří nejen ve sportu !

Fotogalerie

Martin běhá od roku 2005, od roku 2010 se pravidelně účastní závodů.
Při tréninku Martin naběhá více než 50 km za víkend.
Psychiku Martin posiluje tréninkem při únavě.
Ultramaraton vyžaduje mít strategii.
Rostlinná strava neubírá energii při trávení.
Ve výživě Martin žádná zvláštní  pravidla nemá.

Komentáře