Etické sportování

Nákupní košík

0 ks za 0 Kč

VeganSport.cz > Články > Kačka Panská, in-line ultramaratonkyně - rozhovor

Kačka Panská, in-line ultramaratonkyně - rozhovor

Datum publikování: 29.10.2013 | Kategorie: Rozhovory
Umíte si představit 84 km na in-linech? 21 letá studentka VOŠ obchodní Kačka Panská ze Svinek u Tábora to dala za 4 hod. a 50 min. 8 let je vegetariánka a poslední rok a půl veganka. Kromě studia a ježdění se na statku rodičů stará o 31 ovcí, králíky, morčata, kočky, psa, kozu, andulky a krávy. Najde si ale čas i na focení, pečení, vaření, esoteriku, učení, historii, jazyky, výrobu bižuterie.. Je to prostě šílenec a další dokonalý příklad toho, že vegani nejsou „vyhublí bledí zombie“, ale lidé s energií na rozdávání.
Kačka Panská, in-line ultramaratonkyně - rozhovor

Prosím tě, nedávno jsi jako veganka za necelých 5 hodin dala na in-linech 84 km. Je to asi poprvé, co slyším o „in-line ultramaratonu". Jak ses k tomu vůbec dostala?

No asi před 6 lety jsem začala jezdit na bruslích z části pro zábavu a z části kvůli hubnutí. Lážo plážo ježdění mě ale nebavilo, takže jsem postupně začala přidávat na rychlosti a vzdálenosti. Předloni jsem začala jezdit 15 km denně, loni jsem si koupila závodní brusle, přidala na 17 km denně a začala si zapisovat ujeté km – 2770 km. Letos jsem přidala na 20km denně při rychlosti 19 km/hod., občas to proložím během.

Mé první závody, kterými byly maratón mezi pár dalšími inline nadšenci v Táboře a poté již závody Lifeinline tour v Praze, pro profesionály a amatéry, mě tak namotivovaly, že jsem si minulý týden zajela 54 km, jen tak z osobního hecu a tento týden 84 km. Je to pro mě další krok vpřed, nastavení nových cílů. Jsem docela soutěživá. A také chci světu ukázat, že vegani nejsou nedomrlé bledulky, co se sotva drží na nohou. Bruslení pro mě znamená volnost, jsem při něm neuvěřitelně spojená se svým okolím, psychikou a tělem.

kačka3

Říkala jsi, že jsi se účastnila závodů. Jak vůbec vypadá v Čechách závodní zázemí tohoto sportu?

Na několika místech po ČR se koná Lifeinline. Jsou to závody pro veřejnost, účastnit se mohou profesionálové i amatéři, týmy i jednotlivci. Na závodech je 7 kategorií (např. 1, 3, 10 km a půlmaratón, každá kategorie je ještě dělena podle věku a pohlaví a toho, jestli se jedná o profesionála či amatéra). 10 km trať mívá kolem 150 účastníků, půlmaratón méně. Nás bylo na půlmaratonu 90 mužů a 30 žen.

Zaregistrovat on-line  se může každý. Pak je potřeba zaplatit startovné dle pokynů a na místě vyzvednout čip a číslo, rozjezdit se a hurá na start. Tam se snažíš na poprvé spíš se nerozsekat a moc se necpat do cesty profíkům a přežít to děsný vedro. My jsme zrovna měli asi 40 stupňů ve stínu. Na obrazovce u cíle si sleduješ, kolik ti zbývá kol. Když se dojede, odevzdáš čip a čekáš, pak zveřejní závodní listinu, je vyhlášení a poděkování. Den před bývá večerní bruslení s nějakou známou osobností, např. s Martinou Sáblíkovou. Myslím, že jiné závody se u nás nekonají, v tomhle ČR zaostává, ale je to jen moje domněnka, možná se mýlím.

Ten maratón v Táboře byl spíše mezi kamarády. V Praze na Lifeinline tour jsem závodila s čtyřnásobným mistrem světa Yannem Guyaderem z Francie a mistryní ČR Kateřinou Novotnou. Ve skupině jsem skončila 24., protože mě jedna šílená Francouzka podťala hned na startu. Na příští rok plánuju Lifeinline znovu a možná maratón v Berlíně.

A jak jsi se dostala k veganství?

Já jsem byla něco přes 8 let vegetariánkou. Hodně k tomu asi přispělo to, že máme statek. Viděla jsem narodit se zvíře. Pak jsem si s ním hrála, krmila ho,... a pak ho mám vidět vykuchané? Fuj, ani nápad. A zabíjačka a ten hnus okolo, fakt ne. Veganka se pak ze mě stala před rokem a půl, ze dne na den po tom, co jsem na facebooku zjistila, jak dopadají telátka a kohoutci.

To znamená, že když ses rozhodla pro život bez masa, bylo ti 13 let. Co na to rodiče?

Ti si mysleli, že jsem se zbláznila, ale že z toho snad vyrostu. Taky se báli, že mě to bude stát zdraví. Ale smířili se s tím celkem rychle, jsou zvyklí, že co si umanu, to dotáhnu do konce. No, a když se dozvěděli, že budu veganka, tak si mysleli, že mi hráblo už úplně, asi z hladu.

A jak na to koukají teď, po roce a půl?

Mohla bych teď pořád rozdávat energii a je to na mě samozřejmě vidět. Takže rodiče říkají, že mám tempo jak šílenec, že mám lepší náladu a sluší mi to čím dál víc. Je to fajn.

Takže pozitivním vlivem rozdávání energie. Ještě něco dalšího?

Kratší doba regenerace, lepší nálada, rychlejší spalování a nabírání svalů.

Co pro tebe bylo na přechodu na veganství nejhorší?

Asi to, jak jsou drahé jogurty a sýry, to mě trochu naštvalo, ale že by bylo něco extra těžké, to nic takového nebylo.

Tuhle otázku asi znáš: kde jako bereš bílkoviny?

Tofu a výrobky z něj, sojové kostky, tempeh, miluju fazole, oříšky a myslím, že by toho bylo ještě hodně. Ale naše tělo je inteligentní a bere si bílkoviny z potravy celodenně a ,,skladuje si je", takže nějaký nedostatek nehrozí.

Takže zdrojů je víc než dost. Stojí tě plánování stravy hodně úsilí?

No právě že vůbec. Jím podle svých pocitů, ne podle tabulek. Jediné, co hlídám, je složení výrobků, jestli to neobsahuje nic živočišného nebo GMO. Kupuji ozkoušené ingredience, raději si vařím sama, než abych koupila něco pochybného původu. A samozřejmě kupuju kvalitní věci. Občas jen doplním hořčík, protože je potřeba při zvýšené fyzické aktivitě a té mám opravdu víc než dost.

Mezi moje nejoblíbenější suroviny patří třeba tempeh, bulgur nebo čokoláda min 70% .

Jak vypadá tvoje strava před a po tréninku?

Řekla bych, že stejně jako vždy, jen přidám trochu složitých a jednoduchých sacharidů (vločky s banánem) a po tréninku složité sacharidy a bílkovinu (celozrnný chlebík a uzené tofu).

Čerpala jsi odněkud informace, když jsi začínala?

Asi nejvíc z knížek, ale nijak jsem to nepřeháněla. Namátkou Jez a Běhej, Veg mňamky, Živá kuchyně, Vegetariánský život (divný název, ale je to spíš vegan) nebo Víme, co jíme - biolenka. Taky jsem hodně čerpala z internetu. Zdrojů je dnes více než dost, protože vegani se rádi dělí o své pocity a pomáhají ostatním zvládnout někdy krušně začátky vegí stravy.

A co širší okolí? Kamarádi, spolužáci atd. S jakými reakcemi se nejčastěji setkáváš?

Máte statek a ty to nejíš? A to ještě žiješ? Nejsi blázen? Něco ti musí chybět! počkej ve 40, jak budeš vypadat! Ale berou to, hlavně po tom, co jsem začala péct pro širší okolí. Po mém ultramaratonu jsem dokonce od kamarádů dostala pohár.

kačka1

Jak na takové otázky reaguješ?

Kámoše nežeru! No když tu s vámi mluvím, tak asi žiju a na umření nevypadám, ne? Blázen nejsem, jen jsem ráda originál! Nic mi nechybí a toho, že ze mě bude scvrklá stařenka, se nebojím.

Kam míříš se sportem dál? Máš za sebou 84 km za necelých 5 hodin. Co je tvůj další cíl, pokud máš?

Cílů je moc. Ještě letos chci dát 100km. Příští rok Lifeinline 10 km open a půlmaraton. No, a pokud štěstíčko bude přát, tak Berlínský maratom.

Tak přejem hodně štěstí! Nepochybujeme, že při současném nasazení tam těch 100 km letos bude :)

Fotogalerie

Kromě studia a ježdění se na statku rodičů stará o 31 ovcí, králíky, morčata, kočky, psa, kozu, andulky a krávy.
Naposledy měla Kačka maso ve 13ti letech.
Po svém in-line ultramaratonu dostala Kačka od kamaráů pohár.
Při stravování se řídí zejména svými pocity.
Kačka začala jezdit na bruslích před 6ti lety.

Komentáře