Etické sportování

Nákupní košík

0 ks za 0 Kč

VeganSport.cz > Články > Jiří Helleší, ultramaratonec: Nejvíc jsem běhal stovky, které vznikly z dálkových pochodů.

Jiří Helleší, ultramaratonec: Nejvíc jsem běhal stovky, které vznikly z dálkových pochodů.

Datum publikování: 26.6.2019 | Kategorie: Rozhovory
Jiřího jsem poprvé viděla jen jako rozmazanou čáru, když se kolem mě prohnal na Jesenickém maratonu. Já běžela svůj 17. km, on 38. km, přičemž vybíhal jen o hodinu dřív. Jiřímu bude letos 40 let, je ze Zábřehu na Moravě, má dvě dcery (7 a 4 roky) a pracuje jako OSVČ (geodet). Vegan je necelých 5 let.Volný čas tráví nejradši s dětmi a pokud to jde, běhá. Mezi své nejlepší výsledky řadí Jesenický maraton (42 km/+1800 m) za 3 hod. 38 min. a dokončení závodu 100 mil krajem malých Karpat (207 km/+7550 m) na třetím místě.
Jiří Helleší, ultramaratonec: Nejvíc jsem běhal stovky, které vznikly z dálkových pochodů.

Na dnešní rozhovor tě nominoval Jirka Horníček a rovnou má pro tebe otázku, jestli bys s ním příští rok neběžel ultramaraton ultrapunk 85 (pozn. Sovenský závod 85 km/+4000 m)...

To záleží na tréninku. Když se bude dařit a budu stíhat trénovat, tak proč ne. Ale pokud to bude pokračovat jako v poslední době, tak na tom moc dobře nebudu.

Jak to myslíš?

Před rokem a půl jsem si zlomil kotník a moc jsem neběhal, na jaře jsem se pak pomalu rozběhl, přes léto jsem trávil čas více s dětmi, na podzim jsem se zase pokoušel začít, musel jsem ale přerušit kvůli nachlazení. Potom jsem se do toho zase těžko dostával. Letos jsem chtěl běžet na začátku července Kraličák Skyrace, ale luplo mi v práci v zádech, takže momentálně zase neběhám.

J.Helleší1

Běhat jsi začal někdy v roce 2010 po přečtení článku v Respektu. Pamatuješ si, co konkrétně tě v tom článku nakoplo?

Byl to článek o knížce „Born to run". Nebylo to jen tím článkem, už nějakou dobu jsem přemýšlel, že bych začal s běháním, ale ten článek byl poslední kapka.

Před tím jsi nějak sportoval?

Za mlada jsem hrál hokej, pak jsem se věnoval spíš hospodám a ve 30 letech, asi rok před tím, než jsem začal běhat, jsem si koupil kolo.

Za rok už jsi naběhával objemy kolem 80 km týdně, Jesenický maraton jsi zvládnul za 4 hod. 10 min., první silniční maraton pod 3 hodiny. V závodech ses už od začátku umísťoval hodně vepředu... A po třech letech běhání ses na stomílovém závodě TMMTR (Transmoravský masochistický terénní běh) přetahoval o druhé místo s Danem Orálkem. Prozradíš svoje tréninkové metody?

Trenéra jsem nikdy neměl. Sledoval jsem jiné běžce, co psali blogy, pročítal tréninkové plány v knížkách, ale samotný trénink jsem si řídil sám. První běh byl 7 km dlouhý. Postupně jsem navyšoval kilometry, brzy jsem začal běhat 20 km okruhy. Velký zlom ve výkonnosti pak nastal, když jsme se přestěhovali z Olomouce do Zábřeha a já začal běhat v kopcích.
A myslím, že Dan Orálek tenkrát nebral ten závod tak vážně, běžel ho spíše v rámci tréninku. Chtěl si s námi ostatními povídat a závod si na rozdíl od nás užil.

J.helleší 5

Které závody ti sedí nejvíc?

Ultramaratony. Kratší závody jsou více intenzivní a to mě tak nebaví. Baví mě běžet osamocen a to se u půlmaratonu nestane. Navíc mě baví si u ultramaratonů dokazovat, že na to mám. Mám rád Jeseníky a tak mezi mé srdcovky patří hlavně Jesenický maraton a Jesenická 100. Vlastně každý závod v přírodě je krásný a nepotřebuji k němu zázemí a servis jako na velkých komerčních závodech. Asi i proto jsem nejvíc běhal stovky, které vznikly z dálkových pochodů (Pradědova 100, Týnišťské šlápoty, Pražská 100...)

Krize tě někdy potkaly?

Malofatranskou stovku jsem nedokončil kvůli tomu, že mě na seběhu z Chlebu chytly příšerné křeče a byl jsem rád, že jsem se za 12 hodin dostal do poloviny trasy a tam jsem to ukončil. Pokaždé, když jsem nedokončil závod, to bylo tím, že mě něco bolelo a já to nechtěl přemáhat, abych si neublížil.

Tvůj nejdelší ultramaraton?

200 km v rámci závodu 100 mil krajem malých Karpat v roce 2016. Skončil jsem tam na třetím místě. Ten rok jsem k tomuto závodu směřoval tréninkové úsilí. Hlavním cílem bylo ho dokončit, rok před tím jsem musel skončit na 150. Km.

Jak probíhal trénink na 200 km závod?

Běhat, běhat, běhat. Neřešil jsem intervaly, tempové běhy, jen jsem nabíhal kilometry vytrvalostním ultramaratonským tempem. Měsíčně jsem běhal kolem 100 km týdně, chtěl jsem i víc, nikdy jsem to ale nevydržel víc týdnů po sobě, nebyl na to čas.

J.Helleší 3

Běháš už celkem dlouho. Potkaly tě za tu dobu nějaké motivační krize?

Do toho zlomeného kotníku jsem nezažil žádný větší výpadek a nezažíval ani žádné krize. V poslední době si ale po každém výpadku kladu otázku, jestli tomu chci opět věnovat tolik času nebo si spíš jen tak popobíhat a věnovat se víc rodině, jezdit na výlety... Nechci se na to úplně vyprdnout, člověk se nějak musí udržovat, ale určitě pro mě běhání není to hlavní.

Stejně se ti ale daří běhat 50 km týdně, to je slušný... Jak to řešíte doma se dvěma dětmi? Má běhání nějaký pevný řád v rodinném životě?

Nemá. Přijdu domu, zeptám se, co je dnes v plánu, a když je prostor na běhání, tak vyběhnu. Jsem ale líný na to, abych honil kilometry po nocích. Žádný plán nemám. Podle plánu jsem běhal jenom když jsem se připravoval na nějaký silniční závod. Třeba před dvěma lety, když jsem chtěl zkusit vylepšit si osobák na maraton. Běžel jsem v říjnu ve stromovce, ale začala mě v průběhu závodu bolet kyčle, tak jsem to asi na 30 km ukončil. Ale na hranici osobáku to rozběhnuté bylo.

První úraz, který tě vyřadil na delší dobu z tréninku byl až ten zlomený kotník před rokem a půl. Jak se ti to stalo a jak probíhala rekonvalescence?

Stalo se to při cestě z hospody. Měl jsem zlomenou v kotníku jednu kost. Dva měsíce jsem byl o berlích, pak jsem je vyměnil za hůlky a začal jsem pomalu chodit po lese s hůlkami, pak jsem začal pomalu vyklusávat a v květnu už jsem dělal kamarádce vodiče na půlmaratonu za 1.45. Ten rok jsem ještě běžel Jesenický maraton, bylo to ale trápení. Na Švýcárně jsem přemýšlel o ukončení, ale nejrychlejší cesta do cíle byla to prostě dokončit. Na skřítek jsem doběhl za pět hodin.

J.Helleší 2

Jak řešíš stravování při běhání?

Stravu před závodem řeším až den před závodem, ideální jsou těstoviny. Při závodě mám zásoby své, nespoléhám na občerstvovačky. Dělám si bulky se zeleninou, tempehem a cizrnovou pomazánkou, na občerstvovačkách jsem si pak dával čerstvé ovoce. Skvělé jsou arašídové bombus tyčinky.

Jíš podle hladu nebo to máš načasované?

Doplňuji energii průběžně, pokud bych čekal na pocit hladu, mohlo by být pozdě. Takže si třeba řeknu,že si každých 10 km dám tyčku. Po závodě pak sním cokoli, co mi přijde pod ruku. Většinou dojím zásoby, co mi zbyly, někdy je v cíli k dispozici aspoň zeleninová polévka nebo se dá objednat pizza. A pivo.

Řešíš nějak skladbu stravy?

Do detailu ne, ale snažím se jíst pestře, od všeho něco. Na snídani mám většinou nějaké obilí – ovesné vločky, jáhly, pohanka s ovocem, kokosem, oříšky nebo jen ovoce. K obědu např. kroupy s fazolemi na různé způsoby nebo různé guláše. Často vzniknou nečekaně dobrá jídla, aniž bych věděl, co budu vařit. Když nestíháme, tak vaříme rychlovky jako špagety nebo v nouzi nejvyšší objednání pizzy. K večeři si hodím na pánev fazole nebo tofu, k tomu paprika, rajče, žampiony nebo hlíva, cuketa atd. K tomu mísa salátu. Také si dělám různé luštěninové pomazánky. Občas mi moje stravování sklouzne do tzv. domácího fastfoodu, po pár dnech se vždy zas vrátím zpátky a snažím se jíst vyváženě.

Má rostlinná strava vliv na tvé výkony?

Na výkony má největší vliv trénink. Vliv stravy jsem nijak nezpozoroval.

Ty si píšeš blog, mám ho skoro celý prostudovaný, ale o veganství v něm není ani zmínka...

Psal jsem. Blog už asi 2 roky spí. Pro mě je vegan aktivista, který aktivně dělá něco pro práva zvířat a to já nedělám. Mám ale dobrý pocit z toho, že kvůli mně zvířata neumírají. Je to pro mě spíš takový intimní stav než abych za něco aktivně bojoval.

J.Helleší 4

Etika ale pro tebe je důležitá...

Přidala se postupně. Stravu jsem začal řešit kvůli běhání už někdy v roce 2010. Nejdříve jsem musel odlehčit obědy, knedlo vepřo mi nedělalo dobře na odpolední běhání. Nejprve jsem vyřadil maso. Mléko jsem nikdy moc nepil, a když jsem vyřadil i jogurty a zbyly mi vajíčka a sýry, tak se mi to protnulo s etikou a vzdal jsem se i toho, přišlo mi zbytečné to jíst. Čistě rostlinně jsem začal jíst v roce 2014.

Co na to tvoje žena a děti?

Ač jsem jí do toho nenutil, přizpůsobila se. Maso také vyřadila úplně, když si k něčemu může dát vajíčka nebo sýr, tak to neřeší. Ani děti doma nejí maso, ve školce a ve škole ho ale jedí, tam to neřešíme. Snažíme se s nimi o souvislostech mluvit s ohledem na věk, ale přijde mi, že si to stále nedokážou spojit. Snad k tomu ale dojdou.

Co je pro tebe na veganství nejtěžší?

Nemožnost si zajít u nás na malém městě do běžné restaurace na jídlo. Už jsem úplně rezignoval a když se jde do hospody, najím se pořádně před tím.

A poslední otázka, koho nominuješ na další rozhovor?

Pavla Marka


Děkuji za rozhovor a na Jesenickém maratonu čau ☺

 

O Jiřím se dozvíte více na jeho spícím blogu jiri.hellesi.cz

 

 

Komentáře