Etické sportování

Nákupní košík

0 ks za 0 Kč

VeganSport.cz > Články > Jano Kupec: i reduktariánství má smysl

Jano Kupec: i reduktariánství má smysl

Datum publikování: 6.7.2015 | Kategorie: Rozhovory - Výživa
S Janem Kupcem mám domluvenou schůzku v pražské kavárničce Veg Teg, kde dělají nejlepší wrapy na světě. Dlouhými vlasy s pár dready a bradkou mi vyděsil Nikolku k pláči, když ale pochopila, že to není čert, spokojeně usnula a tak jsme se mohli plně soustředit na rozhovor. Jano je aktivním hráčem squashe, v rozhovoru ale bude více dominovat téma veganství, protože Jano je spoluzakladatelem České veganské společnosti (ČVS) a v současné době se jí věnuje naplno i profesně. Veganem je 13 let.
Jano Kupec: i reduktariánství má smysl

Jaká byla tvoje cesta k veganství?

Přes zkušenosti s domácím chovem. Tím, že jsem se zvířaty byl v neustálém kontaktu v dětství a viděl jsem, co všechno chov obnáší, co zvířata potřebují, jak se chovají, jak reagují, když je jim dobře nebo trpí, co všechno sežerou, co je potřeba kolem nich udělat, jaké zázemí potřebují. Když jsem si to spojil s tím, jak ještě navíc nakupujeme hroznou spoustu masa, mléka a vajec z velkochovů, tak jsem si řekl, že to přeháníme. Nejdřív to bylo vegetariánství, to mi bylo 20.

Ale do těch 20 let jsi maso jedl. Byl tam nějaký konkrétní impuls?

Byl. Když táta přivezl dvě půlky prasete krátce potom, co jsme zpracovali naše prasata a měli jsme toho plný mrazák. To jsem si řekl, že to už je nějak moc a od té doby jsem maso neměl.

jano 5

Jaké byly tenkrát začátky?

Žádného vegeariána jsem neznal, bral jsem to jako experiment. Co se týče výživy, vůbec jsem netušil, jak to bude. Všichni říkali, že budu podvýživený, já jen čekal, jak to půjde.
K veganství jsem se dostal tak, že jsem na vejšce potkal vegany a hledal jsem si info na netu. Vůbec jsem ale nevěděl, čemu mám věřit. Čerpal jsem ze stránek Vegan society z Velké Británie, kde už tenkrát byly dobře zpracované články o výživě a info, ale stejně jsem nevěděl, jestli tomu věřit. Pokračoval jsem tedy v experimentu a řekl si, že nebudu řešit doplňování vitamínu B12, ani nijak zvlášť stravu a že budu jíst nějak intuitivně, na co budu mít chuť, a že uvidím, kam to povede.

A jak tvůj experiment dopadl?

Dopadlo to skvěle. Cítil jsem se stejně dobře jako když jsem jedl maso, pravidelně jsem také i daroval krev. Po pár letech jsem se tedy začal rozhlížet na internetu po veganských komunitách a sondovat, kdo jak veganství vnímá, jaké má zkušenosti a jak ho propaguje. Zjistil jsem, že lidí s dobrými zkušenostmi je mnoho a ve spojení se všemi dalšími důvody mě to přesvědčilo, že veganství stojí za to šířit dál.

Než jsem se do toho ale pustil, dal jsem si po 8 letech udělat testy. Kromě úplného vyčerpání B12 (holotranskobalamin 9 pmol/l, homocystein 63 μmol/l) a mírného nedostatku vitaminu D jsem měl všechno v pořádku. Nechal jsem si také udělat denzitometrii která odhalila osteopenii v páteři (85% hustota kostí oproti normálu), pánev jsem měl v normálu.

Může se to zdát jako strašný výsledek, ale vzhledem k tomu, že to byl experiment, počas kterého jsem neřešil složení jídelníčku, byl jsem velmi příjemně překvapený. Nedostatek B12 jsem čekal; tou dobou už jsem měl tuto problematiku nastudovanou. Tam nejenom má zkušenost jasně ukazuje na potřebu suplementace (nějakou dobu předtím jsem měl i úzkosti a brnění v rukou, které se suplementací vymizely). Ale jelikož jsem nijak neřešil ani příjem vápníku ani vitaminu D, čekal jsem mnohem horší stav kostí. A to mám ještě sedavé zaměstnání a nedbal jsem tehdy moc ani na pobyt na slunci ani na dostatek pohybu. Výsledek tedy byl: "jsi zdravý, jen se koukej víc hýbat, vylez i na slunce a posviť si radši i na příjem vápníku. A momentální nedostatek vitaminu D a případně příjem v zimním období řeš suplementací." Po nějakém nedostatku bílkovin nebo železa nebylo ani stopy. Ale to si říkám, že za to vděčím malému štěstí, že mi chutnala zrovna luštěninová jídla. Nebýt toho, mohlo to dopadnout hůř – je prostě rozumné si základy takto netradičního stravování nastudovat.

Co je pro tebe dneska důvěryhodný zdroj ke studiu?

V zahraničí veganské společnosti (např. Německá nebo z Velké Británie), známí veganští dietologové – Virginia Messina, Jack Norris, Michael Greger a někteří další. V češtině toho moc není. Právě z toho důvodu jsme založili Českou veganskou společnost, abychom dobře podložené informace šířili dál v českém jazyce.

Jano 2

Šířit dobře podložené informace je důležité hlavně proto, že mezi lidmi koluje o veganství řada mýtů. Se kterými z řad veganů se setkáváš nejčastěji?

Nejčastější mýtus je ten, že vitamín B12 že není potřeba suplementovat, že se to někde v těle vytváří nebo že to obsahují některé potraviny. Lidé se těžko vyrovnávají s tím, že to nejde bez doplňků nebo speciálních opatření a výsledkem toho je, že se snadno a rychle šíří tento mýtus.
Hodně častá skupina mýtů jsou pak přehnaná tvrzení o zdravotních účincích, třeba že veganství vyléčí rakovinu. Samozřejmě to tomu může dopomoci, ale veganství není všelék, jak se někdy mezi vegany traduje. Navíc ze zdravotního hlediska určitý podíl živočišné stravy nevadí. Také jsem slyšel, že člověk třeba bude mít takovou imunitu, že už nedostane nikdy chřipku nebo bude mít tolik energie, že bude spát jen 5 hodin při velkém fyzickém a psychickém zatížení. To také není pravda.

A co mýty ze strany lidí, co jedí maso?

Hodně se setkáváme s nedostatky informací kolem chovu mléčných krav a slepic na vejce. Lidi netuší, že i kvůli tomu se musí zabíjet. Často to vyvracíme. Dalším mýtem je, že čistě rostlinná strava je nevyhovující pro těhotné a kojící ženy a děti. Určité riziko tu je, ale když si to člověk nastuduje, není problém sestavit vyváženou a plnohodnotnou stravu. Pak ty klasické běžné dezinformace o základech výživy jako je nedostatečnost rostlinných bílkovin nebo zdrojů železa a podobně.

Všimla jsem si, že ČVS reagovala na jeden článek v médiích a uváděla protiveganské informace v něm na pravou míru...

Ano, jeden z našich úkolů je i reagovat na články v médiích, aby se nešířily mýty. Lehkovážně vypuštěná zpráva hodně ovlivňuje veřejné mínění. Je to pak veliká překážka pro lidi, aby o veganství třeba jen uvažovali.

Čemu dalšímu se Česká veganká společnost věnuje?

Podpoře veganského způsobu života na straně nabídky produktů; budeme se snažit radit výrobcům, zjištovat pro lidi co je a není veganské, kde je to sporné, dávat jim k dipozici info, aby to bylo pro ně jednodušší. Dále pak informovat lékaře, jak lidem na veganské stravě pomoci, místo aby je odrazovali. Prostě odstraňovat překážky a veganství lidem zjednodušit. Hlavní projekt, na kterém teď intenzivně pracujeme, je Vegucation – projekt by měl naučit kuchaře připravit chutné veganské jídlo. Realita dnes je taková, že nám kuchaři ani číšníci nerozumí a neumí vyhovět. Přispěje to také k pronikání veganství mezi lidi. Výsledkem projektu bude v dohledné době 160 stránková učebnice a kurzy pro kuchaře a číšníky. Učebnice je momentálně na cestě ke grafičce. O učebnici i kurzy by mohl být zájem. Už se na nás sama obrátila Asociace kuchařů a cukrářů, že by se potřebovali dovzdělat v oblasti veganského stravování. Stále častěji se na ně totiž obrací různé instituce (např. vysokoškolské menzy), že jim v důsledku neveganské nabídky ubývají stravníci.

Jak chcete komunikovat s lékaři?

Sháníme podklady, sami se vzděláváme, sháníme lékaře a studenty a studentky medicíny, kteří nám pomohou s překladem článků, s odbornou korekcí, přípravou materiálů pro lékaře. Chceme to posunout dál a materiály připravovat v součinnosti s odbornými institucemi jako je Česká lékařská komora, Společnost pro výživu apod., abychom nepřipravili něco, co nebudou brát vážně a koukat na to skrz prsty. Takže se snažíme je získat pro spolupráci a zdůrazňujeme, že trváme na striktním vědeckém přístupu, nebudeme si nic vymýšlet ani přikrášlovat.

Jak je to s nárůstem veganů? Zdá se mi to, že jich je čím dál tím víc?

Veganů přibývá v poslední době. Poslední 2 roky je nárůst exponenciální. Je to vidět na mediálním pokrytí tématu, na statistikách ve vyhledávačích, na růstu zájmu ve facebookových skupinách, sdílení... Fakt to teď roste.

jano 3

Čím to podle tebe je?

Nahlížím na to jako člověk, co vystudoval umělou inteligenci a zajímají ho složité systémy. Myslím, že počet veganů v Čechách už dosáhl určité úrovně, kdy už je velmi pravděpodobné, že na to téma narazíš na sociálních sítích nebo v osobním životě, přes kolegy, spolužáky a když už na to téma narážíš takhle často, přemýšlíš o tom víc, nabalují se na to další lidi, další diskuze, a lidi se pak stanou vegany mnohem snadněji.

A jak to bude dál?

To nevím, neumím věštit. Ale doufám, že to bude velmi rychle pokračovat a budeme následovat VB a USA. Podle business analytických firem je ve VB mezi lidmi do 26 let 20% vegetariánů a veganů. To je obrovské číslo.V celkové populaci je to 10 % i v Německu, ve Švédsku, Itálii. A doufám, že to bude růst dál.

Máš vizi, že jednou zmizí velkochovy?

Určitě je reálné snížit spotřebu tak, aby velkochovy zmizely. Proto je důležité zdůrazňovat, že i reduktariánství a flexitariánství, čili snaha snížit spotřebu živočišných produktů, má smysl. Netrvat na řešení buď vegan nebo ne. Pro lidi to pak může být obrovská psychologická překážka.

Když už jsem z vegansportu, tak nám prozraď, jak to máš se sportem...

Před 10 lety jsem rekreačně začal hrát squash, posledních 6-7 let se mu věnuji intenzivně a hraju amatérskou ligu, ligu družstev České asociace squashe a občas chodím na turnaje. Před založením České veganské společnosti jsem trávil na kurtu a jinou pohybovou aktvitou přes 10 hodin týdně. Měl jsem sedavé zaměstnání a pohyb mi hodně pomáhal. Ve srovnání s lidmi, co mají podobné zaměstnání a taky squashi věnují stejně času jak já, není vidět rozdíl ve výkonnosti. Musím podotknout, že se nestravuji nijak cíleně pro sportovně, abych zvyšoval výkonnost, neřeším podíl syrové stravy nebo poměr makroživin. Před veganstvím jsem jezdil celkem dost na kole, nijak jsem ale rozdíl po přechodu na veganskou stravu ve výkonnosti nezpozoroval.

Řešíš stravu alespoň před nebo po tréninku?

Jediné pravidlo je nepřežrat se než jdu na kurt a piju iontové nápoje, protože se hodně potím, tak abych doplnil vápník, hořčík a další látky.

Prozradíš nám své obecné stravovací zásady?

Pravidelně jím luštěniny. Na ty nezapomínám, je to skvělý zdroj bílkovin, železa a hořčíku. K tomu obilniny a nezapomínám na syrovou stravu, jahody a třešně jím teď na kila. Jím sezónní věci, ale to je z ekologicko-etických důvodů, ne ze zdravotních důvodů.

Suplementuješ některé živiny?

Beru Veg1 – kromě vitamínu B12 má i jód a selen. Při mém vytížení se mi to nechce shánět z para ořechů nebo mořských řas a poslední dobou jím doplňky z mořských řas omega 3 mastné kyseliny (EPA a DHA). Jsem trochu líný myslet na lněný olej. Obecně nedostatek EPA a DHA není veganský problém, ale týká se celé populace. Možná dokonce s tím vegani mají menší problém, protože si příjem pohlídají např. ze lněného oleje, kdežto převážná většina lidí nejí dvakrát týdně mořské ryby (je to drahé, nechutná jim to, nemyslí na to).

Děkuji za rozhovor a přeji Tobě i celé ČVS hodně úspěchů :)

 

Rozhovory s Janem najdete i na veganka.cztouchoflovershands.blogspot.cz

Komentáře