Etické sportování

Nákupní košík

0 ks za 0 Kč

VeganSport.cz > Články > "Citový život zvířat" - kniha, která otevírá oči

"Citový život zvířat" - kniha, která otevírá oči

Datum publikování: 29.5.2017 | Kategorie: Testy, recenze
Ukázka a obsah nejnovější knihy od Petere Wohllebena, který umí poutavě propojit nejnovější vědecké poznatky s příběhy a vlastními prožitky a zprostředkovat nám netušené věci, které se odehrávají v hlavách zvířat...
"Citový život zvířat" - kniha, která otevírá oči

Peter Wohlleben:  CITOVÝ ŽIVOT ZVÍŘAT 

Láska, zármutek, soucítění – úžasná tvář skrytého světa

 

Obsah: 

Úvodem .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Mateřská láska, dokud nepadneš .. . . . . . . . . .  . . . . . .  . 10

Instinkty – pocity druhé kategorie ? . . . . . . . .. . . . . . . . 16

O lásce k lidem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

Světýlko ve věži .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

Hloupá svině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

Vděčnost .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

Lež a klam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

Chyťte zloděje ! .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

Odvahu ! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

Černobílá optika .. . . . . . . . . . . . . .  . .  .  . .  . . . . . . . . . 61

Horká včela, chladný jelen . . . . . . .  .  . .  .  . .  . . . . . . . 66

Rojová inteligence .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  . . . . . . . 74

Postranní myšlenky .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  .   .  . . . 78

Malá násobilka .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   .  . 81

Prostě zábava .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  . 85

Žádostivost .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

Dokud nás smrt nerozdělí .. . . . . . . . . . . . . .  .  .  .  .  .  . 91

Jak se jmenuješ ? .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

Smutek .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

Stud a lítost .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

Soucítění .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

Altruismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

Výchova .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

Jak dostat děti z domu ? .. . . . . . .   .  .  . .  .  . . . . . . . . . . 122

Divoch zůstane divochem . .  .  .  .  .  . . . . . . . . .   . . . . . . 125

Slučí střívka .. . . . . . . . . . . . . . . . .  .  .  . . . . . . . . . . . . . 132

Vybrané vůně .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  .  .  .  . . . . . . . . 135

Pohodlíčko .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  .  . .  . . . . 139

Nepřízeň počasí .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

Bolest .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147

Strach .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150

Smetánka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

Dobro a zlo .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166

Když skončí Večerníček .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172

Zvířecí věštírna .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176

I zvířata stárnou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182

Cizí světy .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187

Umělé životní prostory .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193

Ve službách lidí .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198

Sdělování .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201

Kde sídlí duše ? .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206

Doslov : o krok zpátky .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209

Poděkování .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

Doslov nakladatele .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214

Poznámky .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 

 

Úvodem: 

Kohouti, kteří lžou svým slepicím ? Laně, které truchlí ? Koně, kteří se stydí ? To vše ještě před pár lety znělo jako fantazírování. To si jen milovníci zvířat zbožně přáli přiblížit svým chráněncům. A já jsem nebyl jiný, zvířata mne totiž provázela celý život. Ať už šlo o kuře u mých rodičů, které si mne vyvolilo za maminku, kozy u naší hájovny, jejichž radostné mečení nám zpestřovalo všední dny, či lesní zvěř, s níž se setkávám den co den při svých pochůzkách v revíru, stále jsem si kladl otázku, co se asi děje v jejich hlavách. Je to skutečně tak, jak dlouho tvrdili vědci, totiž že si jenom my lidé dokážeme naplno vychutnat pestrou paletu pocitů ? Je možné, že byla jen pro nás přichystána speciální biologická cesta, která jako jediná zaručuje vědomý, naplněný život ? Kdyby ano, přestal bych na tomto místě psát. Protože pokud by člověk byl co do své biologické konstrukce něčím zvláštním, nemohl by se s ostatními živočišnými druhy vůbec srovnávat. Soucítění se zvířaty by zcela postrádalo smysl, protože bychom nemohli ani v náznaku tušit, co se v nich odehrává. Naštěstí se ale příroda rozhodla pro úspornou variantu. Evoluce „ jenom “ přebudovala a obměnila to, co už tu bylo, podobně jak to známe u počítačových systémů. Stejně jako ve Windows 10 stále ještě fungují postupy předchozí verze, působí i v nás genetické programy našich prapředků. A také ve všech ostatních druzích, jejichž rodokmen v průběhu miliónů let vznikl větvením jedné a téže linie. V mém chápání tak neexistují dva druhy smutku, bolesti či lásky. Možná to zní opovážlivě, když řeknu, že prase cítí právě tak jako my. Avšak pravděpodobnost, že v něm zranění vyvolá méně hrozné pocity nežli v nás, se blíží nule. „ Ale, ale “, zvolají teď možná vědci, „ tohle přece není nikterak dokázáno . Pravda, a nejspíš se to ani nikdy nikomu nepodaří. Že vy cítíte právě tak jako já, je ale rovněž jen teoretická úvaha. Do jiného člověka nevidíme a nikdo nemůže dokázat, že třeba píchnutí jehlou vyvolá u všech sedmi miliard obyvatel zeměkoule tytéž pocity. Lidé nicméně dokážou svoje vjemy a emoce popsat slovy a tak se zvyšuje pravděpodobnost, že to, co se odehrává v pocitové rovině, je u všech lidí víceméně podobné.

Tak třeba naše fenka Maxi, která v kuchyni zbaštila plnou mísu knedlíků a pak se tvářila jako neviňátko, rozhodně nebyla nějaká žravá biologická mašina, nýbrž rafinovaná podšívka, milá bytůstka, kterou měl každý rád. Čím častěji a pozorněji jsem se díval, tím víc vyloženě lidských emocí jsem objevoval u našich domácích zvířat a jejich divokého příbuzenstva v lese. A nejsem sám. Čím dál více badatelů dochází k poznání, že mnoho zvířecích druhů s námi sdílí určité společné rysy. Pravá láska u krkavců ? Je prokázaná. Veverky, které znají jména svých příbuzných ? I to je dávno zdokumentováno. Kam se jen podíváme, tam se miluje, soucítí a s vervou žije. V průběhu let už vznikla veliká spousta vědeckých prací k této tématice. Ty však vždy pokrývají jen nepatrné dílčí aspekty a jejich styl je nezřídka tak suchý, že se stěží hodí k odpočinkové četbě, o lepším porozumění ani nemluvě. Proto bych teď rád byl jakýmsi tlumočníkem, který pro vás všechna ta překvapivá zjištění přeloží do běžného jazyka, z jednotlivých dílků skládačky vytvoří celkový obraz a celé to následně okoření vlastními postřehy. Pod tímto pohledem na svět zvířat, jenž nás obklopuje, se jednotlivé popsané druhy promění z živých robotů, tupě poháněných pevně daným genetickým kódem, ve věrné duše a vší lásky hodné nezbedy. A právě těmi také jsou, jak se můžete přesvědčit při procházce mým revírem, u našich koz, koní a králíků, ale i v parcích a lesích svého vlastního domova. Půjdeme?

 

Mateřská láska, dokud nepadneš 

Bylo horké léto roku 1996. Pro ochlazení jsme se ženou postavili přenosný bazének pod stinný strom. Seděl jsem ve vodě s oběma našimi dětmi a všichni jsme s chutí pojídali šťavnaté kousky melounu, připomínající svým tvarem malé loďky. Tu jsem koutky svých očí zpozoroval jakýsi pohyb. Něco rezavě hnědého k nám hopkalo a mezitím se vždycky krátce zastavilo. „ Veverka ! “, volaly děti nadšeně. Moji radost však brzy vystřídalo hluboké znepokojení, protože veverka po několika krocích ztratila rovnováhu a přepadla na stranu. Byla zřejmě nemocná, a když se zase o kousek přiblížila, spatřil jsem na jejím krku veliký nádor. Podle všeho se jednalo o trpící a možná dokonce vysoce infekční zvíře, které se pomalu, ale jistě pohybovalo směrem k našemu bazénku. Už jsem byl připraven dát se s dětmi na ústup, když se situace vyjasnila a proměnila v dojemnou scénu: z nádoru se vyklubalo mláďátko, ovinuté jako kožešinový límec kolem krku matky. Ta proto stěží popadala dech, který jí v tom spalujícím vedru stačil jen na několik málo kroků, po nichž veverka vyčerpaně padla na bok a lapala po vzduchu. Veverčí maminky se o své potomstvo obětavě starají. V ohrožení se snaží odtáhnout svoje mladé do bezpečí způsobem, který jsem právě popsal. Přitom se vydávají ze všech svých sil, protože podle velikosti vrhu může jít až o šest mrňousků, kteří se nechávají odtransportovat...

 

A dál? Dál už je to v knížce...

Zakoupit knihu si můžete v našem e-shopu  - zde:

>>> Peter Wohlleben - CITOVÝ ŽIVOT ZVÍŘAT <<<

citovyzivotzvirat1

 

Komentáře