Etické sportování

Nákupní košík

0 ks za 0 Kč

VeganSport.cz > Blog > Veronika

Veronika

Datum publikování: 6.5.2015 | Kategorie: O nás
V květnu roku 2013, v mých 22 letech, jsem z jídelníčku vyřadila veškeré živočišné produkty. A musím říct, že to bylo mé nejlepší rozhodnutí v životě, za kterým si pevně stojím, a které mi přineslo mnoho radosti, nových chutí a skvělých přátel.
Veronika

Během života jsem na sobě poznávala, jak blízký vztah ke všem živým tvorům mám. Od mala jsem odmítala konzumovat maso, a tak mi mamka připravovala zeleninu dušenou na másle s brambory. Králíka jsem místo na talíři viděla raději běhat volně po trávě, a slepičky, jak se vesele válí v popelu na zahradě a nastavují tvář slunci.S veganstvím jsem se setkala poprvé až v Praze, kam mne zavála pracovní příležitost. Navštěvovala jsem s údivem restaurace a obchody, kde se dala sehnat quinoa, silken tofu, seitan a další potraviny, jejichž názvy jsem mnohdy ani vyslovit neuměla. Velice na mne působili návštěvníci takovýchto obchodů - usměvaví a vitální lidé. Začala jsem tedy zjišťovat, číst, ptát se ... a ze dne na dne bylo jasno. Přejít z normální stravy na veganskou pro mě nebylo ničím složitým. Jak jsem již říkala, maso jsem nikdy moc nekonzumovala, ovšem mléčné výrobky ano. Nedocházelo mi, jakou spojitost se zvířecím utrpením to má. Můj „přerod" trval jenom pár dní. Shodou náhod jsem se pak seznámila s Kačkou, která žije ve stejném městě jako já (obě pocházíme z České Třebové) a je vegankou stejně dlouho. Osudové setkání. Padly jsme si do oka. V začátcích bylo skvělé mít vedle sebe člověka, který vše prožívá stejně a na podzim nám vyšla kniha s názvem Místo vejce banán: veganská nejen kuchařka.

 

veve

 

S Verčou jsme začínaly. Jenže pak se rozdělily s tím, že bude užitečnější, když každá bude dělat to, co jí baví. A tak já běhala a psala a Verča vařila a vařila (catering u tří fazolek) a napsaly jsme pak spolu knížky Místo vejce banán a Místo kapra hlíva. Verča se pak na nějakou dobu coby máma uklidila do ústraní, aby se zase vrátila v plné síle a tak čtěte dál....

Edit 2018

Tato slova jsem napsala před několika lety, a tolik se toho změnilo. Za tu dobu jsem uskutečnila další pro můj život rozhodující rozhodnutí z nichž těmi nej bylo vdát se, stát se mámou a přestěhovat se s celou naší smečkou do domku na vesnici (z těch méně důležitých, ale podstatných, je používáni minima zdrobnělin v psaném projevu :D ). Až jako mámě mi došlo, o čem ten život vlastně je. Jsem teď více svědomitá, samostatná, rychleji se rozhodující, povinnosti se snažím dělat nejlépe hned, ale hlavně, neustále dohlížím na to, jak mi před očima roste skvělá bytost. Pečovat o dítě a provázet ho životem dle mých nejlepších přesvědčení je někdy fuška, protože mnohdy narazíte na různé „bariéry" (čti názory druhých), třeba co se veganského stravování u dětí týká. Ale naštěstí na to nejsem sama, mám skvělého muže, se kterým jsme za jedno a vždy se podpoříme a také žijeme v 21. století, v době, kdy si lidé začínají uvědomovat dopady svého chování k sobě samým i planetě, a hledají způsoby, jak věci dělat lépe. A tak veganských rodičů a dětí přibývá. My jsme další. A tak věřím, že pestře a vyváženě sestavenou stravou poskytneme Johance vše, co potřebuje a když se mi podaří vykouzlit nějaký fajn recept – ať už pro dospěláky nebo i prťata, nasdílím vám ho sem. Co si to budu šušňat pro sebe

Fotogalerie

králíčci
číča

Komentáře