Etické sportování

Nákupní košík

0 ks za 0 Kč

VeganSport.cz > Blog > Srpen: Dva NEJ běhy a nová knížka

Srpen: Dva NEJ běhy a nová knížka

Datum publikování: 31.8.2015 | Kategorie: Report
Je tu konec srpna a další blogový článek. Tyto prázdniny pro mě znamenaly jedno zásadní zjištění. Co budu na mateřské, vrchol sportovní sezóny musím plánovat na květen – červen. Během letních prázdnin totiž nemám žádné hlídání a žádné hlídání = žádné běhání.
Srpen: Dva NEJ běhy a nová knížka

 Na mé dva srpnové běhy jsem se vydala jen proto, že jsem na ně byla přihlášená od dubna, kdy jsem byla po Pardubickém vinařském půlmaratonu hooodně namotivovaná. Bohužel měsíc po půlmaratonu jsem bojovala s vracejícím se nachlazením a od června už jsem byla téměř bez hlídání dítěte. Takže onen půlmaraton byl také jedním z mých posledních výběhů.

Běh na Králický sněžník - NEJtěžší

15.8., po několika měsících neběhání, jsem vyrazila na závod v běhu do vrchu: Běh na Králický sněžník, který je zároveň MČR v běhu do vrchu. Na tento běh mě zlákala známá, že se závodu pravidelně účastní i normální běhající veřejnost, ne jen profíci. Závod je dlouhý 13 km, převýšení je přes 960 m. Králický sněžník je nejkrásnější místo na Zemi co znám, byla jsem tam stomilionkrát a jak jsem to znala jako takové výletní místo, ani ve snu by mě nenapadlo, že by na závodě snad mohla přijít nějaká krize. A přišla. Přišla už ve chvíli, kdy jsem zjistila, že trasa vede úplně jinudy než jak jí znám a že se startuje z úplně jiného místa, než jsem myslela. Prvních 8 kilometrů se nám běželo celkem hezky, i když už na začátku jsem cítila, že nejsem ve formě. Zmáhalo mě vedro (tropická vedra před bouřkou, která přišla těsně po doběhu) a nohám se prostě nechtělo. Na 8. kilometru jsme za cca hodinu a tam na nás čeká první občerstvovací stanice. Další je umístěná u pramene Moravy těsně pod vrcholem, takže do sebe liju dva kelímky vody a jeden ionťáku. Za chvíli mám těžko v žaludku a dělá se mi blbě. Nevím, jestli mám žízeň nebo jsem přepitá, ale polévá mě horko a je mi na zvracení a tenhle stav mě provází až do konce. Nohy těžknou, hlava se motá a jediný, co mě drží při síle, je Stráňovo povídání. Jsem mu hrozně vděčná, že ač má evidentně energii a sílu, že by mohl v pohodě běžet nebo aspoň rychle jít, tak že se rozhodl mě nahoru prostě "dotáhnout".

Jako zázrakem předcházíme jednoho závodníka, a náš cíl se teď orientuje na to, dostat se na vrchol v limitu  2 a půl hodiny. Opírám se při chůzi chvílema o kolena, chvílema o boky, občas lezu po čtyřech a když se pak objeví asi kilometr rovinky, zjišťuju s překvapením, že ještě můžu běžet. Poslední 1-2 km už nás čeká jen výstup do kopce a každý metr z posledního kilometru mám pocit, že to dneska prostě nedám a že to vzdám.

2běhykra

300 m od cíle stojí občerstvovačka. Na ní nám do limitu zbývá ještě 15 min. A tak na občertvovačce vesele popíjíme asi 5 minut a přemlouváme se do závěrečné pasáže. Tu celou pronadávám a když se kopec pár metrů před cílovou páskou zlomí do roviny, začíná mi docházet, že jsem to dala a že nakonec ten závod nebyl tak špatný, vlastně že byl úplně super. Po překročení cílové čáry se Stráňa vydává mezi turisty sehnat cigáro a já se spokojeně svalím na záda vychutnat si, že jsem tu, na nejhezčím místě Země, a že jsem si sem oficiálně "vyběhla". Slibuju si, že tento běh se pro mě stane tradicí, ale že už nikdy nepodcením trénink. Protože tenhle závod si poctivou přípravu zaslouží.

Za půl hodinky jsme zregenerování a vydáváme se na cestu zpět. Sem tam ještě potkáváme nějakého závodníka plahočícího se na vrchol. Za týden nás čeká Jesenický půlmaraton a tak zkoušíme běžet, abychom na příští týden natrénovali trochu seběhy. Tělo mi pohyb z kopce přijímá úplně bez problémů a tak střídavě běžíme a jdeme až skoro k autu. Kulisu nám dělá přívalový slejvák a bouřka. Dole na mě čekají špagety s rajčatovou omáčkou – jako vegan prostě musím mít něco spešl.. Tímto velké díky restauraci U slona, kde bylo zajištěno občerstvení pro závodníky, že mi nabídli místo boloňských špaget super rajčatovou omáčku. A to jsem je několikrát ujišťovala, že mi stačí chleba s okurkou (příloha k řízku).

Jesenický půlmaraton – NEJkrásnější

Po mé tragické přípravě, ne moc povedeném výběhu na Kraličák a dvoudenní střevní chřipce jsem si nekladla absolutně žádné ambice a mým jediným cílem bylo si půlmaraton prostě užít. A to se povedlo. Do karet hrálo počasí, před startem bylo chladno, při běhu akorát. První třetina trasy vedla stále nahoru, dalších cca 10 km zvlněným terénem a posledních 5 km nás čekal krutoseběh. Užila jsem si každý krok na trase, ani jednou se v hlavě neobjevila myšlenka, co tu dělám (jako před týdnem), ani známka po nějaké bolesti nohou nebo hlavy, v tu chvíli jsem byla jen já, hory a vzpomínky (trasu chodím posledních 8 let každý rok). Trasu jsem zvládla za 3 hod. 9 min., o půl hodiny pomaleji než Terka Koutníková, kterou určitě znáte z rozhovoru. Protože jsem neměla žádné časové ambice, jsem s během po všech stránkách úplně spokojená a těším se na září, až se mi vrátí hlídání a já budu moct začít s opravdovým a pravidelným běžeckým tréninkem.

2běhyje

 V listopadu si zaběhnu závod v horském orientačním běhu a jaro 2016 bude patřit mému prvnímu maratonu konečně.

Klidně bych na podzim nasázela spoustu kratších závodů, ale chystáme vydání naší další knihy a tak se teď snažím soustředit na to. Ke knížce prozradím zatím jen to, že na ní pracujeme zase s Verčou a grafičkou Zuzkou, že nás práce moc baví, že v říjnu 2015 by knížka měla být na světě, že bude tématická a že se máte na co těšit!!!!

Mějte se a příští týden se těšte na rozhovor s Radimem Doležalem, veganem, který si s námi v Jeseníkách zaběhl maraton.

Foto: kralicak.cz, Vít Balcar, Tomáš Stránský

 

 

Komentáře