Etické sportování

Nákupní košík

0 ks za 0 Kč

VeganSport.cz > Blog > Kraličák Skyrace

Kraličák Skyrace

Datum publikování: 7.7.2016 | Kategorie: Report
Kraličák Skyrace. 25 km,1350 nastoupaných metrů. Můj druhý nejdelší závod, co jsem kdy běžela. A zároveň běh s nejvyšším převýšením, co jsem kdy běžela.
Kraličák Skyrace

Bohužel se mi zkomplikovala příprava. Po květnovém maratonu jsem se asi měsíc plácala v běžeckém útlumu. Každý výběh v plánovaném tempu vykazoval známky přetrénování a tak jsem to po týdnu vzdala a běhala si jen v regeneračním tempu, snažila jsem se alespoň v kopcích, protože ty jsem vůbec neměla naběhané. Teprve po měsíci jsem najednou zjistila, že nohy mi už zase dovolují zrychlovat, a tak jsem se do toho opřela. Po dvou týdnech jsem ale musela z rodinných důvodů s běháním zase na týden přestat a když už by to zase šlo, ucítila jsem varovnou bolest v krku, která každým dnem zesilovala a přidal se k ní kašel a rýma a všechno to odešlo až po týdnu, jeden den před závodem. Mým cílem tedy bylo jen v pořádku dorazit do cíle, vyšší ambice jsem si nekladla..

Oblast Kralického sněžníku

Ten, kdo trochu zná okolí Kralického sněžníku, ví, že v této oblasti nemůže vést lehký závod. Koná se tu řada závodů různé délky a různého převýšení. Dnešní závod patří k těm nejnáročnějším. Prvních 10 kilometru závodníky čeká pořádný stoupák na vrchol Kraličáku, poté několikakilometrový seběh terénem, který nedovoluje běžet moc rychle, následují rovinky a menší kopečky, které končí vrcholkem Sušina a pak je to asi 6 kilometrů dolu, přičemž dva kilometry vedou džunglí podél prudkého potoka, která se spíše slézá než sbíhá. Následují 4 nudné kilometry do kopce a po rovině a končí se na místě startu.

kraličák1

Startujéééém

Jedná se o první ročník tohoto závodu. Na startu stojí asi 150 lidí, všichni vypadají dost namakaně a my se s Darčou stavíme poslušně na poslední místa, i když je mi jasné, že v cíli bude Darina naopak někde spíš vepředu. Blíží se 10. hodina, rychle píšu sms svému muži, že doufám, že neumřu, zapínám endomondo a gps a dávám telefon do pouzdra na paži. Přesně v 10 se dav dává do pohybu a utíká silnicí s asi 12% stoupáním. Darča mi dle očekávání utíká asi po 100 m, já jsem odhodlaná si prostě od začátku držet své povirózové pomalé tempo a nenechat se ničím stáhnout. Po kilometru dobíháme ke sjezdovce, kde se přiřazuju k předposlední skupince. Výběhy sjezdovky mám celkem natrénované a tak nemám žádný větší problém, skupinka udržuje tempo pro mě tak akorát. Bohužel musím skupinku opustit, protože v horní části sjezdovky zjiťuju, že jsem bez mp3. Od závodníka za mnou se dozvídám, že jí má pořadatel v půlce sjezdovky. Na to, že se jedná o závod, se docela dlouho rozhoduju, jestli pokračovat a s mp3 se shledat až v cíli, nebo jestli obětovat pracně nastoupané výškové metry a minuty a vrátit se pro ní. Vracím se. Představa, že přijde krize a já nebudu mít mp3, je děsivá. Tím se zařazuju dobrovolně na poslední místo a snažím se alespoň přiblížit předposlednímu. To se mi podařilo nahoře na sjezdovce. Na rovince se nohy rozbíhaj a během chvilky předbíhám pár lidí a někde v začátku té poslední skupinky zaujímám čestné místo, dál mě to už netáhne. Nikdo na dohled, běží se mi tak akorát a tak to nechávám zatím takto. S ostatními překonávám další krpálek, v hovoru to jde lehce, ani moc nevnímám, že se drápeme do kopce. Následuje první prudší seběh po šutrech a klackách a tady zjišťuju, že seběhy mi dneska asi problém dělat nebudou. Brzy doháním další slečnu, se kterou se pak celý závod míjíme. Do kopců se nechávám dohnat nebo i předejít, z kopce jí zase doháním nebo předbíhám já.

kraličák2

Na 1. občertvovačce na 7. kilometru se k nám přidává i pán v modrém tričku a v této trojici se průběžně potkáváme až do cíle. Ty, co jsou před námi a za námi, uvidíme až v cíli. Poslední tři kilometry na vrchol by byly dlouhé a náročné, kdyby ovšem nevedly krajinou s otevřenými výhledy a nevál nejvíc nejlepší svěží horský větřík, který dole v tom vedru dost chyběl. Super atmosféru k dokonalosti ladí Švihadlo a Awolnation v mp3 a já si gratuluji k rozhodnutí, že jsem se pro ní vrátila.

Ne vždcyky je to z kopce lepší... :)

To, čeho jsem se obávala nejvíc (poslední předvrchoové kilometry) bylo nakonec super a tak se na vrchol dostávám v čase pod 2 hodiny celkem vysmátá. Sice si uvědomuji, že nejsem ještě ani v polovině závodu, ale tak nějak si říkám, že dolu už to půjde samo a že za další dvě hodiny musím být v cíli. Haha. Ještě vysmátá píšu sms domu, že jako pohoda, dávám vrcholové foto a mažu dolu. Běží se krásně, u pramene Moravy pod vrcholem nabírám do flašky Moravu a nechávám se předběhnout svými dvěma spouběžci, které zase brzy doháním, protože dolu je dolu a to mě dneska baví. Krátké rychlé kroky, nebrzdit, jen se prostě nechat nést kamenitou prudkou cestou. Po asi dvou kilometrovém seběhu následuje rovinka a menší výstup na další kopeček a tady to přichází. Slunce paří, nikde žádný stín a mě bolí ruka – myslím si, že je to z telefonu, který mám na ní upnutý, ale po doběhu se dozvídám, že je to ze seběhu – ruce při něm totiž jsou více nahoře než normálně při běhu. Tak už vím, co mám na příště taky trénovat. Do toho mě bolí trochu i záda a celkově si říkám, jestli nezačínám zažívat takovou tu maratonskou zeď, o které se často mluví..

kraličák 4

A tak přejdu do chůze, sním tyčku, naleju si na hlavu Moravu a pomalou chůzí pokračuju dál. Snažím se z hluboka dýchat a nemyslet na to, že jsem teprve v půlce. Tenhle stav mi trvá asi 3 kilometry (během nichž mě předbíhá i pán v modrém tričku) než mě povzbudí pořadatel, co pod Sušinou ukazuje směr trasy, že už je to jen z kopce a za chvíli na mě čeká občerstvovačka. Cesta vede chvilku lesem a pak dlouho po široké zpevněné cestě. Na občerstvovačce do sebe kopu ionťák a vodu, nechávám si do flašky natankovat vodu a běžím dál, údolím prudkého potoka. Tento úsek mě úplně probral. Byla to nejhezčí část trasy. Místy se dolu muselo po čtyřech, místy se šláplo až po kolena do bláta, několikrát se musel zapojit mozek jestli bude výhodnější obrovskou spadlou kládu podlézt nebo přelézt, důkladně sledovat cestičku mezi kapradím, jednou přeskákat po rozpadlém mostu přes potok. Tyto dva km jsem přežila jen s jedním uklouznutím, takže super. Během chvilky dobíhám pána v modrém tričku.

Dál už pak vede zase široká zpevněná cesta dolu. Tady vypínám mozek a nechám jen před sebe dopadat nohy. Na nic nemyslím a tak jsem pak překvapená, že mi endomondo vyhodnotilo tento kilometr jako nejrychlejší, za 5.03. Největší peklíčko celé trasy přišlo ale 4 km před cílem. Nekonečná asfaltka mírně do kopce, před sebou nikoho na dohled, daleko za mnou modrá tečka. Vytrácí se veškerá motivace k běhu a tak přecházím do chůze a s občasným lehkým popoběhnutím to takhle dávám až do cíle.. Tam už na mě čeká Darča, která doběhla na 10. místě asi 50 min. přede mnou, pivo a skvělý pocit, že už nemusím nikam běžet.

kraličák 3

Z celého závodu mám skvělý pocit. Musím nejvíc kromě nádherné a náročné trasy ocenit značení. Na cestě se nedalo zabloudit, trasa byla precizně označena, kdykoli jsem při sebězích zvedla hlavu, abych se ujistila, jestli jdu správně, vždycky byla na dohled značka. Změny směru byly značeny nejen šipkou, ale i pořadatelem a na některých místech i páskou přes cestu. Všechno klaplo, nikde žádný zádrhel, jediné, co mi závod kazilo, bylo vědomí, že okolnosti mi prostě vůbec nenahrály k tomu, abych se na start mohla postavit připravená a bojovat o víc než „jen“ dorazit v pořádku do cíle. Je to ale pro mě zkušenost, samozřejmě to nebylo tolik o okolnostech jako o tom, že jsem prostě podcenila dobu potřebnou k regeneraci po maratonu.

Co dál?

Čeká mě teď řada volných běhů než budu cítit, že jsem schopná zase nějakého poctivého tréninku. V srpnu se totiž chystám na Jesenický půlmaraton, kde bych si ráda vylepšila loňský čas o několik desítek minut (což nebude problém, protože loni jsem byla úplně total nepřiravená). Po téhle zkušenosti vím, že potřebuju zpevnit střed těla a ruce, abych si seběhy mohla opravdu užít se vším všudy a nebojovala s bolestmi zádových svalů a ramen. K běhání v kopcích a po sjezdovkách přidám jógu a zintenzivním lezení  a budu doufat, že to na moje amatérské skromné cíle bude stačit :)

Foto:

sneznik.cz  

Milan Kebrle

pán v modrém tričku :)

kralicakskyrace

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře